Jsem špatný rodič, protože……..?

-PROTOŽE NA TY SVOJE DĚTI NEMÁM VŮBEC ČAS?

-PROTOŽE OBČAS ZAKŘIČÍM, ABY MĚ KONEČNĚ POSLOUCHALY?

-PROTOŽE HODNĚ PRACUJI, ABYCHOM SI MOHLI UŽÍT VÝLETY A DOBRODRUŽSTVÍ SPOLU?

-PROTOŽE JSEM PROSTĚ UNAVENÁ A UŽ SE MI NECHCE VYMÝŠLET ŽÁDNÉ HRY?

Vůbec jsem nevěřila, kolik rodičů se na tyto otázky denně zeptá. Je až neskutečné kolik rodičů o sobě pochybuje. Když jsem se rozhodla mít děti, nikdo kdo mi k tomu nedal příručku jak být dobrým rodičem.

Rodičem se člověk nerodí. Rodičem se stáváme a vaše děti vás milují s celou vaší výbavou. Tohle se mi vždycky na dětech líbilo. Vaše děti vám nikdy neřeknou, že jste špatná máma nebo špatný táta. Možná vám budou pokládat otázky, ale NIKDY o vás jako rodičích nebudou pochybovat. Aspoň ne do chvíle, než vyrostou v dospěláky. 😊

Nástupem do práce jsem však zjistila, kolik rodičů o sobě denně aspoň na minutu zapochybuje. Jako učitelka v mateřské škole mám možnost potkávat se a mluvit jak s dětmi, tak rodiči. Jsou to mnohdy moc zajímavé rozhovory a pohledy dětí, které nám ukazují, jak zbytečné tyto pochybnosti jsou.
Nejlepší pohledy jsou ty, které píše sám život a tak vám tady jeden přetlumočím.

Dneska nemáš den?

Je ráno, budík zvoní na poplach a já vím, že už teď nestíháme. Křičím na Aničku přes celý byt ať už vstává, ale ona se v posteli jen převaluje. Já lítám mezi koupelnou, kuchyní a pokojíčkem. Den ještě ani nezačal a já už mám nervy na pochodu.
Když už konečně Anička vstane, oblékne se a usedne k snídani, smutně se na mě dívá. ,,Ani to na mě nezkoušej.“, vypadne ze mě, aniž bych se zeptala, co se děje.
Zakousne se do snídaně a mlčí. Po snídani vyrážíme do školky. Celou cestu vidím, že je Anička smutná a nemluví, ale teď není čas to řešit.
Ve školce se převlékne a odchází do třídy s prosíkem, že chce ještě pomazlit. ,,Dobře, ale jen na malou chvilku, protože já spěchám do práce. Navíc, ty už jsi velká holka, bez maminky to zvládneš, tak ahoj….“.

Nikdy už jsem se nedověděla, co se v tu chvíli odehrávalo v Aničce. Co byl ten důvod, že byla smutná a nechtěla jít do školky?
Na tyto otázky jsem se začala ptát až po tom, co jsem začala pracovat ve školce, kde se o děti zajímáme, povídáme si s nimi a jednáme s respektem.
Taky díky této práci jsem začala přemýšlet jinak.

Když se vrátím k výše uvedené situaci, co jsem mohla udělat jinak?
• Mohla jsem si nastavit budík o 15 minut dřív – nebyla bych tak uspěchaná a nervózní. Měla bych více času zeptat se u snídaně, co se děje a dovědět se tak co jí trápí.

• Mohla jsem se dovědět, jestli se neděje něco ve školce
• Mohla jít do školky spokojená
• Důvěra mezi námi, by se prohloubila

A jak to vidí děti?

Kdykoliv do třídy vejde dítě a má slzy na krajíčku nebo už na tričku, nikdy to nepřecházím s tím, že prostě dneska nemá den. Zajímá mě, co se v dítěti odehrává a co prožívá.
Pro zamyšlení vám napíšu rozhovor, který jsem vedla s holčičkou z mé třídy.

Seděla u stolečku a hrála si s pomuckou, ale viděla jsem na ní, že přemýšlí. Přisedla jsem si k ní a zeptala jsem se nad čím přemýšlí. Její odpověď byla velmi suverénní a promyšlená:
,,Víš, já nechápu, proč maminka pořád křičí, všude chce být první a pořád někam utíkáme.?“.
Moje odpověď přišla až po chvilce zamyšlení. Potřebovala jsem si uvědomit, proč vlastně my dospělí pořád někam spěcháme a učíme spěchat i naše děti.
,,No my dospěláci si někdy neumíme dobře rozvrhnout čas a nebo nám do toho přijdou nějaké situace, se kterými nepočítáme a pak musíme spěchat, abychom stihli vaše kroužky nebo výlety.“.
Přiznám se, že jsem si odpovědi nebyla úplně jistá. Taky jsem si nebyla jistá, co je v tuhle chvíli správné odpovědět.
,,Aha, no tak to já bych raději byla doma a nechodila na kroužky a na tolik výletů. Byla bych radši, kdyby si semnou mamka povídala, hrála a byli jsme prostě doma.“.

Spěchejte pomalu a vnímejte co se kolem nás děje.

Nejkrásnější chvíle pro dítě je, když po celém dni, kdy je třeba ve školce, u babičky nebo s chůvou, vidí svou mámu. Za ten den toho zažilo tak moc, že když se rodič zeptá: ,,Co jste dneska dělali ve školce?“, dítě vám řekne, že neví nebo že nic.
Objeví se, ale den, kdy vám dítě hned v šatně chce ukázat co ve školce vyrobilo.
Podělím se s vámi o příběh, který jsem z pohledu učitelky, vstřebávala hodně dlouho.

Zazní zvonek…..,,Jdeš domů Amálko.“.
Amálka vyskočí, bere si věci ze schránky, pití a utíká ke dveřím. Moc se těší, až mamince ukáže přáníčko, které ráno vyrobila. Tvořila ho hodinu. I před odpoledním odpočinkem se zmínila, že to přáníčko nesmí zapomenout.
Otevřu dveře a předávám natěšenou Amálku mamince.
,,Maminko, podívej co jsem……“, ,,Amálko, nemáme čas. Spěcháme na cvičení a pak musíme ještě nakoupit. Po práci jsem to nestíhala.“. Přeloží obrázek na půl a zmačká ho do kabelky.
Amálka si smutně sedne na lavičku a začne plakat. Maminka na ní tlačí, aby si pospíšila a hučí do ní, proč zase brečí. Amálka se začne vztekat, že nechce jít cvičit. Maminka začne křiček:
,, Ten kroužek se zaplatil a ty do něj budeš chodit. Myslíš si, že peníze rostou na stromě, a že je s tatínkem vyděláváme proto, abychom je pak vyhazovali z okna? Chceme, abys měla všechno, tak se přestaň vztekat, nazuj si ty boty a jdeme.“.
Obě odchází naštvané jedna na druhou.

Zastavte se a dýchejte

Vždy když to půjde tak to udělejte. A učte to i své děti. Dýchejte spolu. Vnímejte jeden druhého. Právě, když se bude schylovat k takové scéně a vy se budete cítit jako bomba, vezměte své dítě za ruce, třikrát se nadechněte a v klidu zkuste najít společné řešení.

Děti nám za náš čas zaplatí důvěrou

Jako rodiče, máme spoustu povinností, o kterých si myslíme, že jsou důležité. Pravdou je, že když se zamyslíte, co je opravdu důležité, možná se budete divit.
Je důležité každý den utřít prach?
Je důležité, aby dítě mělo každý den kroužek?
Je důležité spěchat co druhý den nakoupit?
Je důležité každý den vařit teplou večeři?
Sami se teď zkuste zamyslet kolik takových: ,,důležitých“ věcí děláte. A kolik byste jich dělat nemuseli. Nebo pokud ne všechny, vyberte aspoň dvě věci, které by jste mohli nebo chtěli vyměnit za chvilku se svými dětmi A UDĚLEJTE TO!!!

Vaše děti budou šťastné i bez drahých výletů, deseti kroužků a s chlebem na večeři.
Budou šťastné za vás, za váš čas, který jim dáte.
Pokud už to takto doma u vás funguj-dobrá práce.
Pokud ne a chtěli byste to změnit, dnes je ten den D.

Začněte hned.
Věřte mi, že se vám to vrátí.

Niki Filipiecová