Jak vznikla myšlenka psát blog?

Pokud si myslíte, že jsem se jednoho krásného rána probudila a řekla jsem si:, Tak teď napíšu blog.“, tak jste úplně vedle.
Do nedávna jsem nevěděla ani co je blog, ani jak se dělají webové stránky a vlastně jsem neměla ani potřebu něco někam psát.
Až teď cítím, že je ten správný čas pustit do světa něco ze sebe.

Chceme druhé dítě!!!!

V lednu v roce 2023 jsme s manželem podstoupili druhé asistované umělé oplodnění (IVF). Dlouho jsme o tom mluvili, zvažovali a rozhodovali se. Vzhledem k tomu, že i dceru Aničku jsme počali díky metodám IVF, tak jsem už přesně věděla do čeho jdu.
Snažila jsem se hlavně uklidnit psychicky Druhé miminko jsme si hodně přála, ale měla jsem dobrou práci v mateřské škole, která mě naplňovala, a tak jsem věděla, že pokud to nevyjde, mám v práci dalších 18 dětí a doma jedno, kterým ze sebe můžu něco dát.

Dvě čárky=pozitivní = PANIKA

Ačkoliv jsem druhé miminko moc chtěla a s manželem jsme tuhle otázku už měli vyřešenou, přišla panika. Když jsem viděla na těhotenském testu dvě čárky= POZITIVNÍ, vůbec mi nedošlo, že za 9 měsíců se můj život vrátí zase k plenkám a kojení. S rostoucím bříškem jsem si, ale začala uvědomovat taky to, že nechci zase spadnout do té rutiny, kterou jsem prožívala s Aničkou na rodičovské dovolené.
Já chci přeci ve své práci pokračovat, dále se věnovat rodičům i dětem a tvořit pro ně lepší prostředí.

Začala jsem přemýšlet jak to, co už znám, vím a co funguje, dále předávat maminkám, tatínkům a vlastně i dětem.
,,Kudy vede ta cesta, když teď budu mít malé miminko, se kterým v tom nemůžu fyziky pokračovat?“.

Stále se ptám, stále hledám odpovědi….

Nevím, jak to máte vy, ale já si hodně kladu otázky, na které pak hledám odpovědi. Hledám tak dlouho, dokud ty odpovědi nenajdu.
Díky tomuto hledání odpovědí jsem se vrátila zpět ke knížce Stáni- Podnikání z pláže, kterou jsem měla koupenou už asi 2 roky zpět.
Ležela v knihovničce a věděla, že i její čas přijde. Znovu jsem jí v létě otevřela a začala hledat další odpovědi.

Našla jsem je.

Přeji si…..

Přeji si vám dávat odpovědi. A protože se pohybuji v oboru, kde pracuji s dětmi a jejich rodiči, rozhodla jsem se odpovídat na otázky právě z této oblasti.
Každý chce znát odpověď, každý se chce cítit sebejistější v tom co dělá. A tak pevně věřím, že vám tyto články, příběhy a nápady dají tolik, aby jste byli sebejistějšími a šťastnějšími rodiči.
Často si říkáte:
-Jsem dobrá máma/ dobrý táta?
-Měla jsem mít vůbec děti?

–A co mám dělat, když moje dítě bouchá ostatní děti a třeba se tomu i směje?
-Křičím moc?
-Měla bych ho fyzicky trestat?
-A je dobře, že dítě vidí, můj pocit nejistoty?

A takových dalších milion, bych tady mohla ještě napsat.

Jak to vím? Protože přesně tyhle otázky jsem si pokládala i já, moje máma, moje kamarádky a věřím, že si je pokládá 90% rodičů.

Proto jsem se pustila do úplného neznáma online světa a ráda bych ve své práci pokračovala i touto cestou, která mě povede k vám-rodičům dětí, k vašim otázkám a pocitům.
Na některé otázky se odpovědi mohou hledat dlouho, jindy je to zase metoda pokus x omyl, někdy zase ověřené metody z praxe, ale věřím, že i vy si najdete svou cestu, svou metodu, ve které se budete cítit jistí a v bezpečí.

A co vy na to?

Můžete si říkat, že jsem se zbláznila nebo si myslet, že tohle se vás týká a chcete se dovědět víc. Ať už je to jakkoliv, jsem velmi ráda, že jste tomuto článku věnovali svůj čas a já vám za něj děkuji.

Čas, který je nenahraditelný a přeci pro náš život nesmírně důležitý. Investujte svůj čas do svých dětí, do sebe a pozorujte ty procesy.

A pokud se rozhodnete jinak, je to v pořádku.

-Niki Filipiecová Můj příběh